Hledáš něco, co ti změní život? B7 je to pravé!

11. 09. 2014 22:24:13
Jaké to je udělat si procházku na 24 hodin v kuse? Kdo z nás vlastně dělal někdy něco, cokoli, 24 hodin v kuse? Já to zkusil a vydal se na B7, neboli Beskydskou sedmičku. Extrémní závod v horském maratonu dvojic na 95km s nastoupenými 5.500 metry.
cesta na Smrk
cesta na SmrkPetr Masat

A jaké to opravdu je? Byl leden tohoto roku když jsem byl dotázán kamarádem , jestli bych tento závod šel, že je to obrovský zážitek. Byla zima, já na dovolené na horách, odpočatý, jsem s naprostým klidem tuto smskovou výzvu, v blahé nevědomosti, přijal. Říkal jsem si, že na přípravu mám ještě devět měsíců a tak je na všechno času dost. Měsíc se s měsícem sešel a závod byl tady. Z hrůzou jsem zjistil, že jediné co jsem pro přípravu udělal bylo pár lekcí spinningu, něco málo na silničním kole a nějaká ta procházka se psem. Ze závodu už se nešlo vyvléknout , neboť Roman se mě neustále dotazoval zda s tím počítám a dával mi rady co si koupit a jak se připravit.

V den startu 5.9.2014 jsem dorazil odpoledne vlakem do Ostravy kde jsem se potkal se svým spolubojovníkem na závod Romanem a za dalších pět hodin jsme již stáli, v „plné polní“, v Třinci na náměstí a čekali na startovní výstřel spolu s další téměř třítisícovkou lidí. Před závodem jsem dbal všech rad zkušených kamarádů-závodníků Jardy, Honzy a Romana a dle jejich vzroru oblepil nohy náplastmi, lékařskou vazelínou promazal všechny třecí plochy v kalhotech a usadil čelovku na střed své hlavy.

22:35 - Odstartováno! Dav nás vtáhnul do hry o přežití a my se volným během dostali pod 1.kopec – Javorový. Zaskočilo mě jak prudké kopce v Beskydech mají, ale tak jako ostatní závodníci jsem zaujal aktivní postoj a v rázovitém tempu střídal nohy a ruce a mířil vstříc na kopec. Cesta sjezdovkou nahoru byla lemována velkým množstvím povzbuzujících fanoušků, kteří hnali závodníky do prudkého kopce. Celá sjezdovka byla poseta tisíci světluškami , jak závodníci stoupali v nekonečném zástupu horou vzhůru s rozsvícenými čelovkami. Už Javorový mi napověděl, že tento závod nebude žádná procházka. Cesta dolů byla ještě horší než nahoru, kameny, kořeny, bláto, vše dostatečně zvlhčeno předchozím deštivým počasím a hlavně tma jako v pytli. Podobně to vypadalo i na dalších kopcích Ropice a Travný, jen nohy nám těžkly a svaly bolely víc a víc. Ani se člověk nenadál a začalo svítat. Za sebou jsme měli o něco více než 1/3 trasy a za jasného dne a vycházejícího slunce jsme se chystali pokořit Lysou horu. Horu č.4. Na nohou mě bolel každý sval, každá šlacha a kost. Bylo ráno a opatrnost nočního našlapování byla ta tam a my se kromě soustředění na každý krok mohli pustit do vášnivých diskusí. Logicky první co mě zajímalo bylo to, kdo tento závod vymyslel. Všichni kolem mě mi dávali jasné odpovědi, že přeci Libor . Pocit jsem měl, že Libor musí být velký kamarád všech okolo. Můj kamarád to rozhodně nebyl! Takovou trasu může vymyslet jen blázen a myslím, že Libor Uher, známý horolezec, dostal toho dne ještě mnoho “jmen” a přívlastků. A to nejen z mých úst.

Po Lysé hoře přišel na řadu kopec č.5 Smrk. Já jsem mu dal přezdívku Smrt a nějak jsem se nemohl tohoto názvu zbavit. V tak strmém stoupání s terénem plným mokrých kořenů, kamení a vysokých schodů kde bych byl bez holí úplně nahranej jsem se ještě neobjevil. A upřímně, už ani nechci. Na vrcholu tohoto kopce jsme za sebou měli již 53km a bylo bezmála poledne takže za námi bylo 13hodin chůze. Další pokračování bylo už jen o vůli dokončit závod a Ibalginu, který držel bolest ve snesitelných mezích. Vrchol hory Smrk 53.km
Každá další věta začíla souslovím “Bolí mě...” a myslím, že toto slovo jsem si vyčerpal ze slovníku na dalších 10let. Na odpočívce v Čeladné, což mohlo být o nějakých 8km dál již chodili pořadatelé, gratulovali závodníkům a nabízeli jim ukončení závodu a odjezd pohodlným autobusem do cíle. Rychle jsme doplnili zásoby vody a raději vyrazili vstříc dalším kopcům, č.6 Čertův Mlýn a Pustevny. Tam se stal závod bojem o přežití. Slunce začalo opět zapadat, chůze se zpomalovala a stávala se těžší a bolestivější. Dolů z Pusteven jsem měl pocit, že už nesejdu a snad jen propočty, že snad za nějakých 5hodin budeme v cíli nás drželi nad vodou a při smyslech. Možná to občerstvení a zastávka na Pustevnách byla moc dlouhá. I hora č.7, Radhošť byla po pár hodinách pokořena a před námi se tyčil poslední kopec našeho závodního pohoří. Ano, plural je správně. Po dvaadvaceti hodinách pochodu jsem se i já citil součástí Beskyd a nabyl jsem dojmu, že mi prostě kousíček těchto hor musí patřit.

Po druhé jsme nasadili s Romanem čelovky a vydali se na poslední štaci. Tou byl Velký Javorník. Cesta nohoru byla hotovým masakrem a unavené tělo a mysl v kombinaci s tmou, lezení strání nahoru jen ztěžovala. Ale povedlo se a my se mohli vydat na poslední sestup směrem k Freštátu. Ještě jsem stihl dát Liborovi pár hanlivých jmen a už jsme se loudavou chůzí blížili k frenštátskému náměstí. I když bylo už bezmála 22h, stále bylo v závěru trati několik desítek fanošků, kteří nás potleskem a gratulacemi odměňovali za náš výkon. Jak příjemné. Cílové pípnutí čipu našeho týmu "Roman a Petr" zaznamenalo výsledný čas 23hodin, 24minut a 33sekund. Dostavila se úleva, pocit štěstí z překonání sebesamého a zima. A po dosednutí nemožnost jakéhokoli dalšího pohybu. Byl konec. Dokázali jsme to.

Pokud chcete zažít něco neobvyklého, něco co by vám dalo čas přemýšlet o hodnotách, o rozdílech mezi důležitým a nicotností, jděte Beskydskou sedmičku. Všechno tohle tam najdete. A také spousty přátelských lidí, dobrou náladu (tedy v mezích únavy) a neskutečný frajery!! Frajer je pro mě každý, kdo závod dokončil a je úplně jedno v jakém čase. Gratuluji Honzovi s Jardou za čas 17:46:24 a všem, kteří viděli cíl! Děkuji Romanovi za to, že si mě vybral za parťáka, za podporu a příjemnou společnost na trase tohoto neuvěřitelného závodu dlouhého bezmála 100km a trvajícího, pro nás, skoro 24hodin. A taky Liborovi za organizaci a náročnou trať.

Díky

Roman, JArda, Honza a Petr

Autor: Petr Mašat | čtvrtek 11.9.2014 22:24 | karma článku: 12.51 | přečteno: 734x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Sport

Petr Těthal

Pavel Kousal – skrytý „poklad“, zatím jen v ELH?

Sparta letos naplňuje očekávání a její hráči taktéž. Mě asi nejvíc překvapil Pavel Kousal. A to svojí komplexností a vlivem na hru.

27.3.2024 v 14:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Petr Těthal

MS v ledním hokeji divize IIIA

V Kyrgyzstánu se konalo MS jedné z nižších divizí (divize IIIA), pojďme se na tento turnaj podívat malinko blíž.

19.3.2024 v 14:44 | Karma článku: 7.04 | Přečteno: 199 | Diskuse

Petr Mašín

Iron Dad – První nádech svobody

První kapitola mé cesty na dlouhý triatlonový závod, Iron Man. O mém bezstarostném dětství a prvním horském kole, díky kterému jsem pochopil, že v životě budu chtít dál a výš.

16.3.2024 v 15:29 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 136 | Diskuse

Milan Macho

Fotbalové nůžky se rozevírají

Budíček! Probuďme se ze snu, že se úroveň české fotbalové ligy nějak výrazně zvedla. Fakta z Evropské ligy: Liverpool – Sparta 11:2, AC Milán – Slavia 7:3. Smutný rezultát měření sil zástupců české ligy s anglickými a italskými.

15.3.2024 v 19:22 | Karma článku: 14.21 | Přečteno: 327 | Diskuse

Petr Těthal

Play-off, baráž, systém prolínání soutěží… Co je nejvíce fér?

V ELH započaly vyřazovací boje. A jako každý rok zároveň s nimi začala debata o tom, kolik týmů by mělo postoupit do play-off a samozřejmě se stočí i řeč na baráž. 100 lidí = 100 názorů. Tady je ten můj.

15.3.2024 v 13:35 | Karma článku: 5.13 | Přečteno: 148 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1646
Mám rád život. Sice nevím co je jeho cílem, ale snažím se poznávat vše a myslím, že tak jako většina z nás mám potřebu to komentovat. Proč nevyužit blog?

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...