Tak to já, jsem přešťasnou ruku měl! Po tom, co nám odešel do psího nebe, po 11letech, náš Labrador Kvido, jsem usoudil, že je třeba udělat změnu. A tak jsme si, po dlouhém váhání vybrali nového člena rodiny. Nejvíc nám učarovalo plemeno maďarského ohaře. Je to fantastické, temperamentní plemeno a od podzimu 2013 mám dělalo společnost a radost. Byli jsme tak nadšení, že jsme ještě v zimě začali chodit na cvičák, brali individuální lekce a dávali ho na psí den. A samozřejmě, aby nám ta naše holka neprochladla, tak jsme jí nechávali doma. Zapomněl jsem říci, že to byla "ona" a jméno jsme jí dali Mia. No, hned od začátku byla skvělá, hodná, tulivá a prostě všechno!! ..ale....sakra, vždycky musí existovat nějaké "ale". A v našem případě to bylo, a pořád je obrovské "ALE"!
No co budu povídat..nastalo jaro a my tedy usoudili, že na zahradě jí bude krásně! To jsme si mysleli my, ne však Mia a tak asi z naštvání, že je sama a ještě venku (před tím doma sama byla) se rozhodla, že nás nás taky potrénuje. My jí dáváme všechno a tak se rozhodla nám to vrátit. Trénink v sebeovládání ti moji páníčci ještě nemají a tak já si je vyzkouším. V následujících dnech systematicky trhala vše co na zahradě našla. Začalo to křesílkama, další den lehátko, houpačku, pak pohovku ...tu si rozložila na několik dní, do toho několik bot, vyhrabané díry v trávníku atd atd. No zkrátka, přijdete domů a i když je venku 30C u vás jakoby sněžilo,
tepovku hned máte tak 200, polije vás horko, pak hned studený pot...znáte ten pocit? A chcete vraždit!! Jenže ten tvoreček se tváří, že on to rozhodně nebyl a smutně kouká a chce se tulit. Ještěže neumí mluvit!! To je to tajemství úspěchu - NEMLUVIT! Úplně vidím manželku jak mi ze vzteku, že chodím z práce pozdě domů rozřeže gauč a řekne něco ve stylu, že kdybych nechodil pozdě, nebo byl víc doma, nestalo by se to. Jistě by k tomu měla spousty výmluv, řečí a jiných invektiv ....a tady by se lámal chleba mezi BÍT či NEBÍT, či snad BÝT či NEBÝT? ZABÍT nebo PŘEŽÍT ?!
A to je výhoda těch našich miláčků. Neumí mluvit a tím zařídí, že mi nejsme v lochu za vraždu a naopak se zdokonalujeme v ovládání samasebe a jsme lepší lidé, neboť se učíme, a to celkem pravidelně, ODPOUŠTĚT. Tomu se říká - LÁSKA AŽ ZA HROB!